Z historie Charity na Moravě (2. část)
Jak fungovala Charita za války a v dramatických letech poválečné obnovy a o jejím nelehkém údělu v době socialismu.
Text navazuje na článek o historii Charity na Moravě za první republiky.
V době II. světové války byla činnost Svazů značně omezena, hlavně na provoz ústavů. Po válce se okresní a obvodní charitní ošetřovatelské stanice se svými diplomovanými a dobrovolnými sestrami staly velmi vyhledávaným útočištěm všech nemocných a trpících.
Tisíce lidí s podlomeným zdravím, zestárlých a práce neschopných vyhledávalo pomoc Charity, hledalo vhodný ústav pro sebe nebo pro příslušníky své rodiny.
Charita v olomoucké arcidiecézi měla v roce 1948 nejvíce charitních sociálně-zdravotních ústavů. Byly to dětské domovy a sirotčince, zotavovny pro mládež a dospělé, studentské domovy, internáty, svobodárny, domovy pro pracující dorost, domovy pro zestárlé a práce neschopné, ústavy pro tělesně či duševně choré, řádové ústavy pro výchovu řeholního dorostu, řádové nemocnice s právem veřejnosti a ošetřovatelské školy s právem veřejnosti.
Charitní ošetřovatelskou a zdravotní službu v rodinách vykonávalo v roce 1948 v olomoucké arcidiecézi 100 profesionálních a 59 dobrovolných ošetřovatelek.
Období "budování socializmu"
Toto období je poznamenáno hrubými zásahy do všech svobod, včetně náboženských, takže i dílo Charity bylo tvrdě paralyzováno. V důsledku toho ztratila Charita postupně možnost působit v oblasti sociální.
Pro věřící se stala pojmem vzbuzujícím spíše negativní pocity vazalství, hlavně kvůli svému monopolnímu vydavatelství náboženské literatury, mnohdy i pochybené anebo zastaralé. Pro nevěřící byl pojem Charita zase spojen pouze s prodejnami Charity a v nich prodáanými devocionáliemi, které svou kýčovitostí úspěšně zkreslovaly podstatu církve.
Zákonem č. 69/1951 Sb. o dobrovolných organizacích a shromážděních byl zrušen zákon o spolčovacím právu. Spolky se mohly přeměnit v organizace nebo se do organizací s příbuzným zaměřením včlenit. Dobrovolné organizace sdružovaly "…lid k upevnění demokratického zřízení a k podpoře úsilí o výstavbu socializmu …". Vyhláškou Ministerstva vnitra ČSR 320/191 bylo stanoveno: "Základním úkolem při přeměně nebo včlenění spolků vzniklých před 1. říjnem 1951 v organizace je podchytit budovatelské úsilí pracujících mas a přesvědčováním členstvo získat pro činnou práci v organizacích. ONV může rozpustit spolek, jehož existence výstavbě socializmu nepomáhá. Přitom učiní opatření o majetku, aniž je vázán stanovami."
Výnosem Ministerstva Vnitra ČSR č. j. II/2-260.1.10 je uznána jako dobrovolná organizace Česká katolická charita (ČKCH). Usnesením vlády z 9. prosince 1959 bylo stanoveno, že národní výbory přebírají do své správy od 1. ledna 1960 sociální ústavy, které dosud provozovala Česká katolická charita (105 ústavů). Ponecháno jí bylo pouze 6 ústavů pro umístění katolických církevních osob, čímž sociální činnost Charity prakticky mizí.
Vláda uložila Ministerstvu školství ČSR, aby ve shodě s Ministerstvem financí ČSR schválilo stanovy České katolické charity, které určí způsob a řízení této organizace a vymezí její činnost na tyto oblasti:
- provádění sociální péče pro církevní osoby (Charitní domovy řeholnic a duchovních).
- výroba a distribuce náboženské literatury pro římskokatolickou církev
- výhradní právo výroby, oprav a distribuci devocionálií
(Článek byl převzat z brožury Arcidiecézní charita Olomouc, Ročenka 1994, Olomouc 1994, s. 26-47)
