Stručná historie Charity do r. 1990
Přehled vývoje Charity od vzniku Československa po období komunismu.
Svaz katolické charity vznikl jako spolek za účelem lidumilství. V zápětí následuje Olomouc a Brno, posléze další diecéze. V roce 1928 se Zemské svazy charit (Čechy, Morava a Slezsko a Slovensko) sdružují. V řízení Charity dochází k centralizaci; vrcholným orgánem se stává Ústředí svazů katolických charit v ČSR. Organizačně dochází k propojení církevní a veřejnoprávní územní správy. Tato organizace měla zajistit jednotně řízenou charitní práci, tzn.že žádný ústav či spolek nemohl stát mimo jednotnou organizační strukturu Charity.
Vedle řeholních ústavů a ústavů ve správě spolků byly členy svazů spolky založené za účelem charitativního poslání. Ve farnostech fungovaly chudinské ústavy a nadace,které podporovaly chudé, staré, siroty atd., zde také působily farní odbory charity pod názvem “Ludmila”.V "Ludmilách" se sdružovaly charitativní spolky a jednotlivci za účelem provádění křesťanské dobročinnosti.
338 ústavů
Ve třicátých letech se činnost Charity rozšiřuje o práci s dětmi a mládeží, zdravotní a ošetřovatelskou službu v rodinách, podpůrné sociální akce. V roce 1938 funguje v rámci Charity 338 sociálních charitních ústavů.
Během Druhé světové války byla činnost Charity značně omezena, pouze na provoz ústavů. Díky rozvětvené síti dobrovolníků se však dařilo poskytovat pomoc lidem působících v odboji, jejich rodinám a pozůstalým po obětech nacismu.
Od května 1945 se Charita výrazně podílela na péči o navrátilce z koncentračních táborů a reemigranty. Sítí charitních stanic prošlo přes půl milionu lidí. Charita obnovila svou činnost z předválečných let v plném rozsahu.
Po komunistickém převratu v roce 1948 dochází k rychlému omezování činnosti Charity. Od března je na Ústředí zavedena národní správa; dochází k zrušení zemských svazů. Do té doby spravovala Charita 379 ústavů různého typu s kapacitou 15 tisíc lůžek, ošetřovatelská a zdravotní služba v rodinách měla 125 stanic.
Pod správnou národních výborů
V roce 1950 přešla Česká katolická charita do kompetence Státního úřadu pro věci církevní a stala se zcela závislá na jeho rozhodování; vztah ke katolické církvi zůstal pouze formální. Charitě byla odňata veškerá činnost s dětmi a mládeží, stanice ošetřovatelské a zdravotní služby přešly pod Československý červený kříž. Dochází k úplné likvidaci podpůrné sociální péče o civilní osoby (ještě v roce 1949 bylo rozděleno 12 milionů korun). Charitě zůstává jen ústavní péče o přestárlé, tělesně a mentálně postižené a péče o duchovní, řádové sestry a farní hospodyně.
K úplnému podřízení Charity komunistickému státu došlo v roce 1951; do zbylých ústavů jsou dosazeni státní správci (členové Komunistické strany Československa). Další zásadní změna nastává v roce 1960, kdy tyto sociální ústavy přecházejí do správy národních výborů. Charitě zůstávají pouze ústavy pro duchovní, řádové sestry a farní hospodyně.
V roce 1968 se objevily pokusy o obnovu diecézních charit a byly navázány první mezinárodní kontakty. Ústavní sociální péče Charity se během šedesátých let rozšiřovala; koncem roku 1968 Česká katolická charita provozovala 22 charitních domovů o celkové kapacitě 2880 lůžek, dvě rekreační a jedno ubytovací zařízení.
(Úryvky z materiálu Deset let práce a směřování České katolické charity, jehož autory jsou: Ing. Jaroslav Kopřiva, generální sekretář SČKCH v letech 2000 - 2003 a pracovnice SČKCH PhDr. Zuzana Havrdová a Mgr. Drahoslava Horáková)
