Charita Česká republika

Můžete popsat, jak vypadá krajina a podnebí v této oblasti Afriky a jací tam žijí lidé?
Roh Afriky je geograficky nesmírně rozmanitý, to lze říci i o lidech, jejich kulturách, jazycích a historii. Etiopie je vlastně takovým kontinentem uvnitř kontinentu, centrální a severní část vyplňují vysočiny, zatímco jih, západ a východ tvoří většinou suché nížiny, které dále pokračují do Somálska, to je z větší části polopouštního charakteru s omezeným výskytem vody. Lidé zde žijící se proto i vzhledem k přírodním podmínkám odjakživa věnovali nomádskému pasteveckému způsobu života, neboť bylo nutné dobytku a lidem zajistit přežití a to bez vody nelze. Na etiopské vysočině je situace mnohem přijatelnější, klima je zde spíše subtropické, krajina výrazně zelená. Neznamená to ale, že by byla půda schopna nasytit všechny obyvatele, jinak by koneckonců nedocházelo k opakujícím se hladomorům.

Zpravodajství občas přináší informace o dění v této oblasti, přesto, dala by se politická situace nějak stručně shrnout?

Ačkoliv to tak nevypadá, Somálsko, Džibutsko, Eritrea a Etiopie jsou do značné míry spojitými nádobami, to znamená, že události v jedné zemi mohou přímo či nepřímo ovlivnit události v druhé zemi. To se právě děje v Somálsku, již posledních dvacet let. Veřejnost zřejmě málo ví, že Eritrea a Etiopie vedly či vedou v Somálsku jakousi formu „studené války“, kdy spolu neválčí přímo, ale každá podporuje „svůj tým“. Zatímco Etiopie vždy stála na straně centrální vlády (která ji také pozvala k vojenskému zásahu na přelomu let 2006/2007), tak Eritrea a tamní totalitní režim (jeden z nejbrutálnějších na světě) podporuje ony neblaze proslulé milice al-Šabáb. Eritrea je vůbec země zmařených nadějí, neboť po získání nezávislosti na Etiopii v roce 1993 byla považována za budoucí perlu Afriky, Asmara měla pověst zdaleka nejbezpečnějšího města kontinentu. To dnes již neplatí, tamní režim Isaiase Afeworkiho se kvůli své politice ocitl v mezinárodní izolaci.

Jaká je situace v samotném Somálsku?
Somálsko bylo v 60. letech jednou z mála zemí v Africe, kde bylo možné s nadějí hovořit o demokratizaci a ekonomickém rozkvětu. To se změnilo vojenským převratem a následnou 23letou tyranií Siada Barrého, který zapříčinil současný stav. Od roku 1991 je Somálsko státem, kde centrální vláda nemá skoro žádnou moc a kde takřka neexistuje právo.

Somálsko je de facto rozděleno na klanová území, neboť klan hraje v životě běžného Somálce nejdůležitější roli, což se mj. týká i somálské diaspory v Evropě a USA, kde každý ví, z jakého pochází klanu. Somálci žijí zároveň v Keni i Etiopii, a právě zde jsou považováni etiopskou vládou za hrozbu, neboť „tradičně“ vystupují značně autonomně bez silného vztahu k nim „cizí“ vládě v Addis Abebě. Vláda Melese Zenawiho navíc proměnila Etiopii, před dvaceti lety nadějně se demokratizující, v diktaturu, kde jsou běžně zatýkány stovky opozičních politiků, odpůrců, studentů aj. zejména pak v etnicky (z pohledu vlády) problematických regionech, jakým je právě somálský jihovýchod.

Lze o Somálsku hovořit jen ve spojení s terorismem a chudobou? Má tato země i jinou tvář?

Terorismus, hladomor, chudoba, HIV/AIDS, války, to jsou taková nešťastná mediální klišé naší doby, která bohužel způsobují to, že když člověk jede do Afriky, jeho okolí má pocit, že jede do „srdce temnoty“. Tak to samozřejmě není. Přesto je dnešní Somálsko patrně nejnebezpečnější zemí kontinentu, což má jenu základní příčinu – občanskou válku, která se v zemi rozhořela jako důsledek dlouhotrvající tyranie Siada Barrého. Leckterý český čtenář možná stále neví, že severní Somálsko, respektive někdejší Britské Somálsko, vyhlásilo roku 1991 jednostranně nezávislost a dnes patří k nejstabilnějším elementům celého Rohu Afriky, bohužel ale trpí tím, že dosud nebylo nikým uznáno. Jih Somálska takové štěstí neměl. Dá se říci, že jednotlivé části zbytku Somálska fungují jako relativně na sobě nezávislé „státy“, zhruba ve střední části Somálska existuje Galmudug. Obvykle jsou takováto území ovládaná warlordy, či klanovými vůdci. Při nedostatku životních a pracovních příležitostí roste potenciál k válce a kriminalitě, i proto také ty pirátské útoky, kterých jsme v médiích též svědky.

Co to vlastně znamená „hladomor“ v africkém podání?

Pokud hovoříme o hladomoru, znamená skutečnou tragédii, které evidentně tamní vlády nejsou schopny efektivně čelit. Uvědomíme-li si, že se pohybujeme v prostředí se značně omezenou či spíše mnohdy neexistující infrastrukturou, kde je většina obyvatel závislá na zemědělství a pastevectví a tudíž na srážkách, pak se nelze divit, že jsou ohroženy miliony lidí. Pro Roh Afriky však není hladomor ničím novým, tragický byl ten v polovině 80. let, který byl navíc komplikován politickou situací, neboť tehdejší diktátoři v Súdánu a Etiopii odmítali připustit, že se v jejich zemích něco děje. To se snad nyní nestane.

Proč se letos hladomor vyskytl? Co je jeho příčinou?

Když pomineme nedostatek srážek jako nutný předpoklad, tak pak jsou na vině především nestabilní politická situace, která neumožňuje žádný ekonomický rozvoj, absence státních institucí, infrastruktury, občanská válka. Takovéto krize obecně hrozí propuknout v regionech, které jsou charakteristické sníženou bezpečností a stabilitou.

Existuje nějaké reálně uskutečnitelná dlouhodobá řešení této neblahé záležitosti?

To je asi velmi složitá otázka. Samozřejmě je nejjednodušší říci, že alespoň částečným řešením by bylo stabilizovat politickou situaci a bezpečnost v Somálsku, ale jak na to, to asi nikdo neví, neboť ta země je natolik zdevastovaná po více jak dvacetiletí válek, že jakákoliv případná obnova bude velmi dlouhá a bolestivá. Obávám se proto, že současný hladomor nemusí být jedinou katastrofou v horizontu několika následujících let.

Jak můžeme jako křesťané pomoci?

V Somálsku na některých místech obtížně kvůli působení milic al-Šabáb, nicméně zejména prostřednictvím velkých mezinárodních křesťanských organizací to jistě lze. Určitě to lze skrze Etiopii.

V oblasti dle informací působí poměrně hodně humanitárních organizací, vnímal jste jejich přítomnost při svých pobytech v Etiopii?

Obecně na jakékoliv neziskové organizace lze narazit relativně snadno, koneckonců například Člověk v tísni má v jižní Etiopii dobré jméno. Většinou člověk narazí na různé pracovníky organizací pracujících s problematikou HIV/AIDS, sirotky a podobně. Ne vždy však může být humanitární pomoc produktivní a přínosná, neboť z dlouhodobého hlediska vytváří závislost jednotlivce i skupiny na něčem „cizím“, proto je třeba pečlivě vážit dopady takové pomoci v konkrétní lokalitě, k tomu mimochodem slouží antropologové a obecně sociální vědci.

Myslíte, že z této situace může existovat nějaké poučení či varování pro nás, syté a „zpovykané“ Evropany?

Problémem Evropanů je, že až příliš propadli kouzlu „růstu“ za každou cenu a jakýkoliv „nerůst“ je považován za tragédii. Přitom při nějaké extrémní přírodní katastrofě se jakýkoliv region světa, včetně Evropy, může třeba jen dočasně ocitnout v situaci, kdy úřady nebudou schopny zajistit obživu a bezpečnost svých obyvatel. V takovém případě budeme potřebovat něčí pomoc. I proto je dobré nebýt lhostejný k tomu, co se děje relativně daleko od našeho domova. Navíc v případě Afriky zde stále přežívá jakési „břímě“ minulosti, kdy Evropané jsou – chtě nechtě – součástí africké minulosti i současnosti, o důvod víc, proč se nechat v dobrém slova smyslu poučit.

Marek Navrátil, Jan Oulík

PhDr. Jan Záhořík Ph.D. (1979), afrikanista, přednáší na Katedře antropologických a historických věd Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni a na University of New York in Prague. Jako vědecký pracovník působí na Ústavu Blízkého východu a Afriky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se moderními a současnými dějinami Etiopie a Rohu Afriky, dějinami rovníkové Afriky, ohnisky napětí a konflikty v subsaharské Africe a problematikou vzdělání a zdravotnictví v Africe. Je autorem dvou monografií – Etiopie v letech 1923-1935. Cesta k italské invazi (Praha: Karolinum, 2009) a Subsaharská Afrika a světové mocnosti v éře globalizace (Praha: NLN, 2010) a řady odborných a popularizačních studií a článků.

Čím ho jeho práce ovlivnila? „Z hlediska osobního se přímá zkušenost s Afrikou ani nedá popsat, neboť každodenní setkání s tamními lidmi je obohacující. Zjišťuji, jak věci, které jsem třeba ještě před nedávnem považoval za důležité, ztrácejí svůj smysl, nebo jak si lidé v naší společnosti neumějí vážit a radovat se z maličkostí. Když pak vidíte malé etiopské děti hrát si celé dopoledne s kusem klacku a radovat se z toho, že okolo proletí motýl, tak Vás to velmi ovlivní, je k tomu samozřejmě zapotřebí relativní maličkost – otevřená duše.“


Informace o aktivitách Charity ČR pro lidi postižené hladomorem naleznete zde