Potravinová pomoc Charity dorazila k uprchlíkům na hranici Řecka a Makedonie
„Je to zkušenost, na kterou nikdo z nás nezapomene,“ tvrdí Eveline Manola, sociální pracovnice z Charity Řecko, která se v sobotu spolu s dobrovolníky podílela na rozdávání potravin na řecko-makedonské hranici. „Přijeli jsme v 7 ráno do Idomeni, na hraniční bod. Lidé ještě spali, někteří ve stanech, jiní ve spacácích a ještě jiní jen pod širým nebem. To místo vypadalo strašně, plné odpadků."
„Lidé potřebují všechno. Zejména ženy musí chodit hodně daleko, aby měly nějaké soukromí. Nemají zde žádné toalety. Všichni jsou špinaví. Žádali mě o kapesníčky. Není se zde kde umýt. Nosí roztrhané oblečení a někteří ani nemají pořádné boty,“ pokračuje Evelina Manola.
Charitní dobrovolníci rozdali 2 000 potravinových balíčků obsahujících toastový chléb, marmeládu, fazole a balenou vodu. Ženy a děti měly při předávce přednost.
„Uprchlíci i migranti měli radost, že dostali jídlo. Dokonce došlo i na focení selfie obrázků s pracovníky Charity,“ líčí Evelina.
V posledních dnech počty migrantů a uprchlíků rostou společně s tím, jak další překračují hranice mezi Řeckem a Makedonií. Minulý týden šlo i o více než 5 000 lidí denně. Makedonie zůstává transitní zemí, přes kterou uprchlíci prochází do Srbska a následně Maďarska a dalších zemí Evropské unie. Pracovníci Charity Řecko tvrdí, že mezi potřebnými převažují muži, přesto je mezi nimi i mnoho žen a dětí.
Jeden z uprchlíků, Syřan Alsama, odhaduje, že Syřanů zde přebývá zhruba polovina. Ostatní migranti pochází z Afghánistánu, Iráku, Súdánu a Eritrei. Alsama je lékař. Opustil Sýrii před dvěma lety, kdy se přestěhoval do Turecka. Podmínky v zemi se později ukázaly jako velmi nepříznivé a návrat do Sýrie nepřipadal v úvahu. „Nechtěli jsme více plýtvat časem, nechtěli jsme promarnit naše životy,“ sdělil.
Putuje se svojí ženou, matkou a třemi dětmi mladšími šesti let. Jejich cesta pěšky, autobusem i lodí se velmi prodražila a představovala velké riziko. Alsama má v Německu bratra, který mu sdělil, že německé podmínky nejsou nejlepší. Poradil mu, aby zamířil do Belgie. Mnoho z putujících nemá pevný cíl, jdou do neznáma. Nejprve přitom musí odjet vlakem z makedonského nádraží.
Evelina Manola navštívila přeplněnou stanici, kde sledovala masy lidí, staré špinavé vlaky, ploty, policii a bezpečnostní složky. Jak sama vypověděla, vyvolalo to v ní obrazy druhé světové války.
„V jejich tvářích šlo pozorovat strach, ale také naději,“ uzavřela Evelina.
