Charita Česká republika

Odpověď z Evropy zněla vždy stejně. Investovalo se víc peněz do budování „evropské pevnosti“, která by uprchlíky zastavila na hranicích a donutila stovky a tisíce lidí v nouzi padnout do rukou bezohledných pašeráků. Loni v březnu se loď plná žadatelů o azyl potopila na libyjském pobřeží. Více než 700 z nich utopilo, protože je na cestu zamkli v podpalubí. Před dvěma týdny našli v Rakousku nákladní auto, v němž se udusilo všech 70 zamčených lidí různého věku. I to jsou výsledky platných ujednání migrační politiky a vnitrostátních zákonů, které členské státy EU přijímají na vlastní pěst. Taková cesta vede jen k dalším úmrtím nevinných a zoufalých lidí, k většímu utrpení nebo vyšší míře kriminality v důsledku obchodování s lidmi, vykořisťování a černého trhu, což ohrožuje sociální soudržnost našich společenství.

Podle Úřadu OSN pro uprchlíky (UNHCR) by Evropa jako celek měla letos přesídlit téměř milion Syřanů, přičemž samotné Turecko poskytuje útočiště více než 1,8 milionu uprchlíků. Evropa koncem června potvrdila 2 miliony. Tak jako tak se členské státy EU dohadují o tom, že jde o velmi nízký počet, který nedovede vyřešit situace podobné té, kterou můžeme už několik let sledovat v Calais, totiž „Balkánskou cestu“. V příštích letech se počet uprchlíků s velkou pravděpodobností ještě zvýší, proto potřebujeme probudit solidaritu Evropy v otázce rovnoměrného rozprostření potřebných.

Situace je velmi jasná, když se blíže podíváme na případ Sýrie. Občanská válka, která postihla přes 11 milionů lidí, zavinila masivní vlnu uprchlictví. 7,6 milionu osob uteklo z domova do jiné části Sýrie, dalších 4,4, milionu do zahraničí. Podle všeho 1,16 milionu Syřanů přebývá v Libanonu, 1,8 milionu v Turecku, přes 620 000 v Jordánsku. A pouze okolo 300 000 v Evropě, jedné z nejbohatších oblastí světa s nejrychleji stárnoucí populací.

Logicky lze říci, že žádná země není schopna pojmout všechny lidi v nouzi z celého světa. Každá však má tuto morální povinnost a stejně tak nástroje, které mohou v dlouhodobém horizontu vést ke zvládnutí situace.

Jako Caritas Europa si proto myslíme, že bychom měli stavět na 4 úrovních:

• Investovat do diplomatických a politických opatření vedoucích k ukončení války a získání udržitelného míru v zemích zasažených konfliktem.
• Přispět k zajištění životních podmínek v uprchlických táborech a podpořit lidský rozvoj uprchlíků, včetně zajištění školních aktivit a aktivit pro děti, vzdělávání dospělých nebo reintegrace do místního pracovního trhu.
• Ustanovit skutečně bezpečné a legální cesty do Evropy, například programy pro přesídlení přizpůsobené reálnému stavu (nedávno odsouhlasených 22 000 míst představuje příliš nízké číslo v porovnání se skutečnou potřebou); zajistit znovusjednocení rodin a uznat humanitární víza napříč Evropskou unií.
• Doprovázet přesídlení efektivní integrační politikou podporující sociální integraci prostřednictvím začlenění do pracovního trhu.

Nastavení strategie odpovídající zmíněným bodům slouží společnému dobru a přispěje k zamezení tragických událostí, jež sledujeme již mnoho let.

Finanční prostředky pro zřízení podobného systému existují. Musíme jen probudit politickou vůli i odvahu situaci řešit, stejně jako utišit zvučné hlasy toužící migranty a uprchlíky obětovat. Dotyční totiž neohrožují identitu žádného státu, už vůbec ne evropskou identitu, která se může bát pouze toho, že ztratí svoji humanitu, jakož i základní hodnoty naší kultury a civilizace.

Jsme si vědomi nedávných slov Jeho svatosti Lynche, pomocného biskupa v londýnském Southwarku, který o situaci v Calais sdělil: „Krize (…) vyzývá nás všechny, jak křesťany, tak zbytek Evropanů. Musíme čelit této realitě na různých úrovních. Potřebujeme jednat společně a vyhnout se dalším tragickým úmrtím lidí zoufale potřebujících pomoc a lásku.“

Článek převzat z caritas.eu.