K uprchlíkům na řeckých ostrovech dorazila humanitární pomoc
Řecko letos zaskočil počet uprchlíků a migrantů přicházejících do země zejména ze Sýrie, Afghánistánu, Pákistánu a Iráku ve snaze uniknout tamější chudobě a válce. Počet nově příchozích dosáhl 160 000 osob. Například během jediného srpnového týdne dorazilo do Řecka více než 20 000 lidí, což představuje zhruba polovinu počtu za celý rok 2014.
Řecká pobřežní hlídka zachraňuje z moře uprchlíky cestující z Turecka do východní části Egejského moře na ostrov Lesbos, Chios, Agathonisi, Kos a Symi.
Charita Řecko na ostrovech Kos a Chios pečuje o ohrožené děti. Jedna ze sociálních pracovnic pomáhajících na ostrově Chios, Evelina Manola, vypověděla: „Přišla jsem sem pomáhat místnímu týmu s rozdáváním humanitární pomoci uprchlíkům. Vzhledem k tomu, jak je nás málo, spolupracujeme s dvěma dalšími neziskovými organizacemi i s místními úřady.
Dětem pobývajícím ve středisku pro uprchlíky v Mersinidi nebo poblíž něj jsme rozdali 100 spacích pytlů a 100 podložek. Totéž máme díky podpoře ostatních světových Charit v plánu činit každých 15 dní po dobu půl roku.
Okolo 8 z 10 uprchlíků pochází ze Sýrie. Jejich příběhy se velmi podobají. Vedli dobrý život v Sýrii, ale válka zde další existenci znemožnila. Bombové útoky představovaly moc velké nebezpečí, proto zemi opustili.
Zaplatili až 1 200 dolarů (asi 28 865 Kč) převaděčům. V poslední době se zdá, že se cena snižuje, jak počet prchajících roste. Přijíždí na malých plastových člunech z Turecka, asi takových, jaké byste si koupili s sebou na dovolenou. Jsou velmi nebezpečné. Tento týden se jeden Syřan utopil. Jiný mi řekl, že musel hodit kufr přes palubu, protože na něj nebylo dost místa. Cestující většinou čluny poničí, takže se nemohou dostat zpátky. Věřím, že je k takovému konání navedli převaděči.
Uprchlíky po příjezdu čekají špatné podmínky, ale pořád ne tak špatné jako na jiných ostrovech. Potřebujeme zde všechno. Je to nehumánní. Pokud my nedovedeme žít tímto způsobem, jak mohou oni? Spí venku, bez čisté vody nebo přiměřeného množství jídla.
Proto pomáháme. I když představujeme jen kapku v moři, jde stále o kapku. Oceán se skládá z mnoha kapek. I tak ale musíme konat stále víc. Nyní sice dovedeme pomoci dětem, ale co ženy a muži?
Uprchlíci zde nezůstávají dlouho. Jakmile obdrží doklady, odjíždí trajektem do Atén. Spací pytle i podložky si berou s sebou. To je vše, co chtějí: odejít tak rychle, jak je to jen možné. Evropa pro ně představuje ráj. Touží po Německu a Švédsku.
Z centra pro uprchlíky míří do přístavu. Tam musí vyčkávat, zatímco přespávají v parcích. Trajekty plní turisté, pro ně je tedy obtížné získat jízdenku. Při poslední návštěvě parku jsem v něm napočítala nejméně sto lidí. Přitom nabízí velmi tvrdé podmínky, zejména pro ženy. Mají spolu s muži a dětmi k dispozici pouze dvě malé toalety. Nedostává se čistá voda. Spí venku. Některé rodiny používají podložky, které jsme jim dali. Jiní spí na kartonových krabicích a ještě další jenom na zemi. Je to opravdu smutné.
Mezi místními lidmi panuje napětí, protože nemáme dostatečnou kapacitu uprchlíkům pomáhat. Ale neslyšíme projevy rasismu. Uprchlíci by vám řekli, že je Řekové zdraví s úsměvem a nabízí svoji pomoc.
Pevně věřím, že se najde bezpečnější způsob, kterým by se migranti a uprchlíci mohli dostat do Evropy. Řecko nemůže být jedinou trasou, nemá na to infrastrukturu. Ti lidé potřebují pomoc, ale my jim ji nemůžeme poskytovat sami.“
