Marie – seniorka
Paní Marie je vdova, je jí osmdesát tři let a žije sama. Syn s vnoučaty bydlí daleko a nemůže se o maminku starat. Paní Marie si umí připravit jednoduchou snídani i večeři, pustí si rádio nebo televizi, přečte si noviny nebo knihu, zalije květiny a stará se o svou kočku Mindu. Navštěvuje se se sousedy, ale kromě malého nákupu do protější samoobsluhy už sama ven nechodí. Hůře vidí, bolí ji nohy a daleko nedojde. Paní Marie chce zůstat doma, do domova pro seniory by si s sebou navíc nemohla vzít Mindu. Obědy jí vozí pečovatelská služba, která jí pomáhá také s větším nákupem a úklidem. K paní Marii také jezdí sestry z domácí péče. Dvakrát denně jí píchají inzulín – kvůli problémům s pamětí si nemůže dávat injekce sama. Naštěstí pečovatelská služba a domácí péče jsou nablízku.
Eva – matka samoživitelka
Paní Eva se po svatbě odstěhovala s manželem do pohraničí, kde se jim povedlo sehnat za rozumné peníze nájemní byt. Eva šetřila každou korunu, věřila, že až začne po mateřské pracovat, pořídí si vlastní domeček. V době, kdy byla paní Eva na rodičovské dovolené s druhým dítětem, propadl její manžel závislosti na hracích automatech. Utratil všechny úspory a přivedl rodinu do dluhů. Eva neměla na nájem ani na jídlo pro děti, nějaký čas musela využívat pomoc potravinové banky. Následoval rozvod a Eva i dětmi skončila v azylovém domě. Nyní splácí dluhy po bývalém manželovi a pracuje v úklidové agentuře. Otec nejeví o děti zájem a je velmi obtížné vymoci od něho výživné. Eva hledá s pomocí sociální pracovnice byt tam, kde by zároveň našla práci i školku pro děti. Uvidíme, zda se jim to podaří.
Pan Madžíd – oběť války
Madžídovi bylo 39 let, když musel s těhotnou ženou a dvěma dětmi opustit domov v iráckém Mosulu. Dům, v němž žili a podnikali, je teď zbořený, přišli i o svůj obchod s látkami. Rodina se nemá kam vrátit. Nyní jsou v uprchlickém táboře v Kurdistánu a patří mezi 2,5 milionu vnitřně vysídlených Iráčanů. Madžíd se v táboře zapojil do práce, spolu s dalšími muži stavěl latríny, aby měli snesitelnější hygienické podmínky. Teď lidem v táboře spravuje a přešívá oblečení. Tábor je však přeplněný a život v něm je těžký. Po třech letech by se Madžíd rád vrátil domů. Země se sice stále potácí v problémech, ale život v ní se pomalu začíná obnovovat. Pro Madžída a jeho rodinu je naděje.
Podobných lidských příběhů známe bohužel mnoho, i když se jejich aktéři jmenují jinak. Jsou to lidé, s nimiž se denně potkáváme při své práci – v azylových domech, v charitním šatníku, na ubytovnách pro lidi bez domova i v uprchlických táborech v zemích, kde se válčí. Seniory a těžce nemocné navštěvujeme i přímo u nich doma, kde jim pomáháme, aby mohli doma důstojně dožít. Možná je znáte i vy, paní Marie může být vaše sousedka a paní Eva možná uklízí chodby a schodiště u vás v paneláku. O Madžídovi jstemožná slyšeli ve zprávách. Pokud si myslíte, že vy těmto lidem nemůžete pomoci, pak se mýlíte. My děláme svou práci, ale jste to vy, kdo pomáháte: svými dary a podporou. Bez toho bychom se neobešli. Děkujeme!
Váš dar pomáhá v Česku a v různých zemích světa, kde žijí lidé jako Marie, Eva nebo Madžíd. Váš dar představuje efektivní způsob pomoci a umožní:
- pomáhat lidem v nouzi v České republice,
- věnovat se krátkodobým i dlouhodobým humanitárním projektům v zahraničí
